Zlo se vrací (kniha druhá)

14. dubna 2010 v 15:37 | Sára
Tuto knihu bych chtěla věnovat rodičům. Potom svým dvěma sestrám Šárce a Aleně. A v neposlední řadě Sáře,Calinovi,Elišce,Veronice a Dominice. 

Daniela Dagmar Teylor

    Tři roky klidu a míru. Ale nic netrvá věčně. V upířím společenství se začali vytvářet klepy, že se vrací další mocný upír. Nikdo z nás tomu nevěřil, ale měli jsme.

    Sára stála nad kytkou, která nám vegetariánům pomáhala přežít. Marie se rozhlížela. Já cumlala květinu. Nebyla jsem dlouho upír a zůstávalo mi mnoho schopností jako lovkyně. Byla jsem silnější než normální 4000letý upír. Sára se na mě otočila. "To bude zase noc co?" přikývla jsem. "Těším se, až přijede Šárka" vzdychla jsem. Marie se pousmála.

    Šárka se chystala na cestu. "Maxi?" zavolala. Z obýváku přišel černovlasý namakaný chlap. Měl krásné zelené oči. "Tak já pojedu" dala mu pusu. "Opatruj se, lásko" pohladil ji.

    Sára také cucala rostlinu. Já byla najezená. Marie lezla po stromech, jelikož se nudila. Náhle skočila na zem. "Sáro!" vykřikla a ukázala za nás. Já i Sára jsme se otočili. Sára otevřela pusu. "Ne to není možné! Měl zemřít!" vykřikla. Marie zavrtěla hlavou. "Nezemřel!" Já nevěděla, o co jde. "Sakra, co se děje?" zeptala jsem se. "To je Vladislav" řekla Sára potichu. "Je to teď nejsilnější upír v Česku a před pár tisíci lety jsme spolu chodili." Povytáhla jsem obočí. "To je zlé co?" přikývli obě.

    Šárka jela autobusem, myslela si, že je to bezpečnější. Jak se zmýlila, napočítala 19 upírů. 'Kam všichni jedou?' Ohlédla se a pro jistotu chytla křížek na krku. Praha už není daleko! Kousla se do rtu. 'Ať tam nevystupují!'

   Alena, Malon a Mia probírali situaci, která nastala. "Kdo by se mohl vrátit?" zeptala se Alena. Mia pokrčila rameny. "Nevím v mém životě jich bylo hodně" zasyčela.
    Šárka se ohlédla, uviděla Marena. Stím před pár dny bojovala. 'Upíří autobus super!'stáhla si kšiltovku do očí. Léto bylo na začátku.
    Sára, Marie a já jsme sledovali Vladislava. "Sáro!" jeho hlas byl hebký jako hedvábí. Měl černé dlouhé vlasy. Jeho oči byly jako uhlíky. Polkla jsem. "Sáro?" pohlédla jsem na ni. Byla otočená na Marii.

    Vedle Vladislava stála kočkodlačka. Usmívala se. "Dominika…" zašeptala Marie. Já pohlédla na obě dvě. "Kočkodlak?" polkla jsem. "Ale ti přece vymřeli ne?" Obě zavrtěli hlavami. "Ne… jenom zmizeli."

    Vladislav se plynule pohyboval k nám. "Neměli by, jsme zdrhat?" navrhla jsem. "Neutečeme mu" houkla Sára.

    Maren vstal. "Ale ale mocná lovkyně upírů!" zasmál se. Pár lidí se otočilo. 'Sakra ten šmejd si mě všiml!' pohlédla na něho. "Marene! Ty šmejde!" zasyčela Šárka.
   První setkání s Marenem bylo v temné uličce. Držel pod krkem mladou dívku. Nebyla ani plnoletá. Šárka zaútočila. Prali se spolu a on jí slíbil, že si ji najde a zabije ji.

     "Sáro, já myslel, že si mrtvá." Sára řekla něco ve stejném smyslu. "No ale budeš se muset vrátit ke mně! Jsi moje družka!" Já sebou cukla. "Marie! Tebe jsem dlouho neviděl!" zasmál se. "Pořád nechceš mého nejvěrnějšího? Marena?" zavrtěla hlavou. "A kdo je tady tohle?" ukázal na mě. Sára si stoupla přede mne. "Nech ji být!" zasyčela. Marie se ušklíbla.
   Šárka už chtěla vystoupit. "Praha!" ozvalo se. Vypadla rychle z autobusu. Maren se zasmál. "My dva se ještě uvidíme!"

    "Sáro, vrať se ke mně prosím!"Vladislav se usmíval. "Nikdy!" zasyčela. "Dám ti pár dní na rozmyšlenou! Niko!" zařval. Vyšla blondýnka s modrýma očima. "Budeš s nimi a budeš, mě informovat kde jsou!" přikývla.

   Šli jsme s kočkodlakem v patách. "Musíme pryč!" řekla Sára. "Co ti udělal? Mě připadal milí" řekla jsem. Otočila se a naštvaně zírala. "Zabil mi rodinu a udělal za mě upíra!" vyštěkla. Polkla jsem. "Aha to jsem nevěděla!"

   Šárka ty tři viděla již z dálky. "Ahoj!" utíkala k nám. "Co se ti stalo?" zeptala jsem se. "Naštvala jsem Marena jednoho upíra!" Marie zasyčela. "Musíme pryč!" zavelela Sára.
   Další noc jsme i s kočkodlakem vyrazili na cestu. Vlakem samozřejmě. Nika moc nemluvila. "Jak dlouho si u Vladislava?" koukla na mě jako na něco zvláštního. "Asi 7000 let" zašeptala. Otevřela jsem pusu. "Kočkodlaci jsou nesmrtelní" vysvětlovala Sára. Marie se pousmála. Šárka si poposedla na sedadle. "Slyšela jsem, že jsou" zašeptala.
    Dívala jsem se z okna. Sára a Marie mezi sebou něco hráli. "Brno hlavní nádraží!" hlásil rozhlas. Vystoupili jsme. "Půjdeme ke mně, alespoň se seznámíte s Maxem"začervenala se. "Mým mužem!"

   Byla to zrada! Ani nás nepozvala na svatbu! Všichni jsme tam stáli jako uhranutí. "No blahopřeji…"řekla Sára. Nika se ozvala. "Musíme jít!" zavelela. Přikývli jsme.
   Max byl v šoku. Tři upírky v domě a jedna kočkodlačka. "Em…tak vítejte" řekl ne moc šťastně. Ohlédla jsem na něho. "Neboj se, nezabijeme tě" zbledl a odešel. "Nemá rád upíry!" vysvětlila Šárka.

   Šla jsem spát jako holky. Sny jsem už dávno neměla. Upíři ve věku tří let sny ztrácí, aby se mohli lépe soustředit na zvuky kolem sebe, když spí. Moc my chyběli.

   Calin,Veronika a Eliška dojeli o tři dny později. Veronika se hrdě koukala na nás. "Věděla jsem, že máte problém!" vykřikla.
Šárka se usmála. "Pojďte dovnitř."

   "To je Nika."Nika se na ně usmála. "Je kočkodlak" Eliška se zasmála. "Vítej mezi zvířaty!"
    Vyšla jsem z ložnice. Zamžourala jsem. "Jé…"objala jsem staré známé. "Tak co máte za průser?" řekla narovinu Veronika. "Ale starý známí Sáry." Řekla Marie, která konečně vylezla za námi. "Vladislav." Calin se ušklíbl. "Tohle nesnáším, upíra, co chce ovládnout svět!"

   Seděli jsme v kruhu u stolu. "Najde si nás" řekla Nika. Já se zarazila. "Jak by nás našel?" zasyčela jsem. Oškliví zlozvyk. "Sára… je sním propojená poutem lásky" řekla znechuceně Marie. "Já málem byla s Marenem." Koukla jsem na holky. "OK…co uděláme?" šla jsem k oknu.
Za oknem stál upír. "Sakra!" vykřikla jsem.

   Šárka se nestačila obrátit. Kdosi ji prašti do hlavy. Ten upír si ji hodil přes rameno. "Pozdrav od Vladislava!" a vyskočil ven. Byl to Maren!
   Nečekala jsem a skočila za ním. Utíkala jsem za ním. Smál se. "Jen poběž!" křičel.
   Sára a Marie se koukli dolů. "Sakra…" Sára si sedla na sedačku. "Odveze je do Moldávie do hlavního města Kišiněva!"

    Vladislav mě pevně držel. "Tak poletíme ne?" usmál se. "Sára nás najde…" Maren se šklebil. Držel svou oběť pevně. Dostal slíbeno, že si ji může přeměnit.
   Sára objednala lístky. Calin a spol. řekli, že moc rádi pojedou s nimi.

  Seděla jsem naproti Vladislavovi. Temně se usmíval. "Kolik ti je let?"usmál se. "Já bych tipoval 5000 možná i víc." Odfrkla jsem si. "3 roky" odsekla jsem.

    Šárka se bránila Marenovi. Ten ji držel pevně. "Neboj se, nebolí to." "Jdi do hajzlu, ty hajzle!" křičela. Chytil ji za vlasy a trhl dozadu. Odkalil jí krk. Něžně jí přejel zuby po krku. Šárka polkla. Zaryl ji zuby do krku. Vykřikla. Chvíli držel. Asi po minutě ji pustil.
   Sára, Marie, Calin, Veronika, Eliška a Nika letěli letadlem v 23:00. Calin se cpal nezdravou stravou. Eliška spala i Nika spala.



"3 roky? To si ze mě děláš legraci!" zasyčel. "Vidíš, že by, jsem se smála?" odsekla jsem. Koukla po Šárce. Svíjela se na zemi. "Co jste ji udělali?!" zaječela jsem, ale nemohla jsem se zvednout. Byla jsem pevně svázaná řetězy.

   Šárka zaryla nehty do Marena. V ústech cítila, jak se jí zuby zvětšují a tvrdnou. Kůže dostala bílo-těloví nádech. "Ty svině jedna!" snažila se ho praštit. Srdce se zastavilo. Vydechla.
   Šárka seděla vedle mě. "Takže vy dvě…jste byli lovkyně upírů" pousmál se. "Tak to už chápu." Šárka tomu pořád nemola uvěřit. Byla upír.

   Konečně ve 2 hodiny ráno dorazily Sára a spol. do Moldávie. Vystoupily v Kišiněvě. Calin se rozhlídl. "Hm…umí někdo rusky?" Všichni zavrtěli hlavami. "Sakra."

   Seděla jsem vedle jednoho upíra, co nevypadal zrovna mele. Polkla jsem. Vladislav se usmál. "Sára přijde… nenechá své kamarádky v průšvihu." "Proč ji tolik chcete?" zeptala jsem se. "Před tisíci lety jsem se do ní zamiloval a ona mi zlomila srdce s jiným!" řekl dost klidně. "Nikdy jsem jí to neodpustil a teď jste mi umožnily být vládce České republiky" zasyčel. "Tak proč jedeme do Moldávie?" odsekla Šárka. "Tady jsem potkal Sáru poprvé" usmál se.

   Sára po tisících letech znovu byla doma. "Och bože…změnilo se to tady!" vykřikla. Calin se rozhlédl. "Fakt?" zeptal se. Veronika, Nika a Eliška šly potichu za nimi. Sára je vedla k jednomu domu. Začalo svítat.

   "Tak jsem, tady Vladislave" zasyčela. "Vítej i vy přátele!" řekl na
Calina a spol. Já a Šárka jsme seděli u stolu a koukali na celou partu. "No super" řekla Šárka.

   Sára si sedla ostatní taky. "Co chceš, Vladislave?"
"Naposledy se tě ptám" řekl. "Vrátíš se ke mně?" zeptal se Sáry. "Nikdy" pokýval hlavou. "To je mi líto!"

   Já a Šárka jsme se prudce odsunuli od stolu. Tím jsme, porazily upíry za námi. Sára prudce vykopla. Vladislav se postavil. "Nemáte šanci" zasyčel. Sára se zasmála. "Opravdu?" Chytla ho okolo ramen.
Trhla s ním dozadu. Zařval. Prudce se po ní ohnal. Sára ho chytla za ruku. Zarazila se. "Ty nejsi Vladislav, ale Vladimír!" vykřikla. Odhodil ji na zeď.

    Já chytla Marena. "Zatraceny zmetku!" ječela jsem. Běhal sem a tam. "Bože dostaňte ji z mích zad!" Vladimír se snažil vstát. Sára mu zabodla do zad nůž, který sebrala ze stolu. Zařval a změnil se v hlínu. Potom probodla i Marena. "Musíme se vrátit!" vykřikla Sára. "Je světlo!" namítla jsem. "Jednou za pět let můžeme, ale jen jednou!"

   Vyběhli jsme na světlo. "Sakra!" syčela jsem. Bylo to nepříjemné. Doběhli jsme k letišti. "Já vím" houkla na nás Marie. "Je to nechutné!"

   V letadle my bylo lépe. Sára byla nervózní. "Bože jen odlákával pozornost!" potom se otočila na Šárku. "Omlouvám se, že si upír!" Šárka cosi zabrblala.
Marie se zasmála. "Ještě Calin,Veronika a Eliška!" koukli na Niku. "Tys o tom věděla?" zeptala se Veronika. "Ne" zašeptala Nika. Věřili jsme jí.
   Dvě hodiny v letadle! Myslela jsem, že nedoletíme. Doletěli jsme do Prahy Ruzyně. Vystoupily jsme ven, bylo pod mrakem, hnala se bouřka. "Tím lépe!" řekla Sára.
   Vladislav nepočítal v Praze s odporem. Vegetariáni se jim rozhodli vzdorovat. To neměli. Dnes v noci zaútočí. Otočil se na věrné. "Dnes v noci rozprášíme ty co jí jenom rostlinky!" zasmál se. "Jsou ubohý a slabí!" Z davu se ozval smích a souhlas.

    "Mio? Malone? Aleno!" hledala jsem je. Dole byla celá naše rodina s rodinami ostatních vegetariánských upírů. Byli jsme kmen. "Vy jste přišli!" Malon mě objal. "Ano a vedu posily" řekla jsem a ukázala na Calina, Šárku, Veroniku, Elišku a Niku. "Vítejte a sedněte si" řekla Mia. Plán neměli. "Chtějí udeřit v noci" řekla Alena. "OK budeme se bránit!" řekla jsem já. "Budeme!" ozvalo se asi 22 upírů zároveň. Byla jsem na ně neuvěřitelně pyšná. "Ale Vladislavami nechte!" ozvala se Sára.
   Den, se přehoupl v temnou noc. Vyrazili jsme do boje. Za lidstvo za upíry co nepijí krev, ale hlavně za sebe. Byla jsem nervózní. Šárka ani ne šla naštvaně v čele naší skupiny se Sárou. Calin a Nika skupinu uzavírali. Já šla v prostředku a holkami. Veronika se snažila cosi věštit. Eliška a Nika byli změněné ve vlkodlaka a kočkodlaka.

   Závěrečný boj se měl odehrávat na palouku za městem. Vladislav už čekal, když zahlídl, Sáru zavrčel. "Stupidní bratr!" zavrčel si pro sebe. Já se pousmála.

   "Vzdáváte se předem?" zeptal se nás. "Nikdy!" zvolali jsme. Vladislav přikývl.
   Upíří bitky jsou většinou krvavá záležitost. Jelikož máme v sobě krev. Skočila jsem před upíra. Možná přes 7000 let, ale to mi nevadilo. Švihla jsem rukou a narazila ho na strom.
Zařval a rozpadl se. Ostatní bojovali jako o život. Při boji jsem sledovala Sáru.

   Sára a Vladislav stáli proti sobě. "Tvoje dvojče je mrtvé!" usmála se Sára. "No a co? Stejnak byl slabí!" zasmál se Vladislav. "Nemáš srdce!" vykřikla Sára. "Měl jsem srdce, Sáro, tys mi ho zlomila!" zařval. "Nemilovala jsem tě!" vykřikla. "Ale já tebe ano! Miloval jsem tě!" Sára pohlédla jinam. "A proto si mi musel zabít rodiče?" zeptala se.


   Upír mě srazil na zem. Kousla jsem ho do ruky. Zuby mu zajeli do kůže jako nože. Zaječel. Chytla jsem nůž a vrazila mu ho do hrudi. Šárka vrazila nůž do jiného upíra. Holky se prali jako dračice. Calina jsem nikde neviděla, vynořil se na kraji lesa. Alena bojovala se zavalitým upírem.

Sára pomalu začala chodit okolo Vladislava. I on chodil okolo ní jako dravec. Vrazily do sebe neuvěřitelnou sílou. Sára byla mocná upírka. Vladislav bohužel také.


Chytla jsem Šárku. "V pohodě?" přikývla. Jeden velký upír se právě vydal k nám. "Umím kung-fu!" vykřikla Šárka a udělala kung-fu postoj. Upír se zazubil. "Já byl při vzniku Kung-fu!" vyrazil proti nám.

   Sára ho odhodila na strom. Probodla ho větev. Všichni se překvapeně otočili. "Myslíte si, že jste se mě zbavily?" zeptal se. "Ano!" přikývl Calin. "Ne! Jenom jste rozpoutali bitvu mezi klany!" zasmál se.
Sára ho víc narazila a on se rozpadl v hlínu.

   "Super bitva mezi klany!" vykřikla jsem. "To zase bude!"
   Šárka odjela za manželem ten, když zjistil, co se stalo tak se sní rozešel a vyhodil ji z domu. Ostatní zůstali v Praze. A všichni žijeme u mě doma.

                                         KONEC
   
       
  
   
Jako každý začínající spisovatel mám spíše krátké příběhy, které jsou v jedné knize "Upíří zlost."  Moje knihy se zaměřují na upíry.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama