25. 6. 2132 – Kapitola 1: Ernest Boon – Einstein

2. května 2010 v 22:01 | Hakky(hobit)
--> Vesmírná loď Veronna | díl | Edice : Veronna

Neobjevili jsme se nejméně 2 roky!Aliance po nás, ale přesto pátrá, protože jsme nepřátelé vesmíru. Jsou to keci jen jsme párkrát pomohli povstalcům. Jsme jako stíny. Nemohou nás vypátrat a to je štve. Mají strach. Objevíme se kdekoliv a kdykoliv.

Vypnula jsem nahrávání, protože kdosi zaklepal. "Dále!" dovnitř vstoupila Sharí. "Našli jsme další vysílání …" řekla nejistě. "Aliance útočí na Veelu" otočila jsem se na Sharí. "Veela? Není to ta planeta co nám pomohla, když nás honil Ernest Boon?" Sharí kývla. "Ernest Boon tam také útočí!"

Veela - planeta třídy delta. Vyspělá technologie třídy B.

Planety se třídila na kategorii A, B, C, D.
A- vyspělá velice vyspělá je v alianci, B - vyspělá jako země v roce 2000, C - nevyspělá ale žijí tam chytré bytosti, D - lidé jsou jako v době ledové.

"Boon … náš milí vedoucí lodě Einstei" podotkla jsem a vydala se na můstek. "Otočit směr na Veelu! Letíme si pokecat se starým známým!" "Jistě veliteli!" lidé si mě oblíbili prala jsem vše až moc s nadsázkou.

Hyper pohon a mohli jsme letět. Nebyly zase tolik daleko. Naše loď byla rychlá a vyspělá takže jsme byli asi za 4 minuty na místě.
"Otevřete mi kanál …" řekla jsem naštvaně a sedla si pohodlněji. Na obrazovce se objevil Boon. Blonďák s modrýma očima a tvrdým výrazem. Nesnášela jsem ho a popravdě on nesnášel mě. Bylo to z obou stran.

"Zdarec Boone! Ta tvá rachotina seještě nerozpadla … hm vidím, že máte nové vybavení!" vstal ze židle. "Rowlenová!" zařval, ale mě nezajímal. Znuděně jsem se na něho koukla. "Ano Boone?" zeptala jsem se ho. "Chce s tebou mluvit aliance a máš být zatčena za vlastizradu a popravena!" podrbala jsem se za uchem. "Ale no tak všichni víme moc dobře, že aliance není to, co bývala!" poposedla jsem si dopředu. "Plno korupce!" Boon se zasmál. "Nás je 6 vy jste jedna loď …!"

Zamyšleně jsem na něho hleděla. "Matematika mi nikdy nešla Boone …" podotkla jsem. "Jste hluchá nebo blbá …?!" zamyslela jsem se. "Vždy jsem měla potíže s autoritami …" řekla jsem nejistě a zvedla jsem se z křesla.

"A teď k věci … přestaňte pálit na Veelu nebo budeme muset střílet a z těch vašich šesti lodí zbude jedna hromádka popela …" Boon se začal chechtat. "Sbohem v pekle Rowenová!" povytáhla jsem obočí.

"Štíty na maximum! Nabít zbraně a sestřelte je z oběžné dráhy!" zase jsem si sedla. "Na můj povel … pal!" vyletěli, červené světla. Chvíli to byly jen šipky a pak se to rozdělilo na maličké částečky. "Pořád je upozorňovat mě nudí …" jakmile se rudé částečky dotkli lodě ta zajiskřila a zmizela.

"Výborné Dany!" smál se Ed. Připoměl mi generála Cooupa. Co by na mě asi řekl? Povzdychla jsem si. "Nebít a sestřelit je všechny!" zbraň nebyla nebezpečná, jen je poslala na druhý konec vesmíru. Bude jim trvat
4 roky, než se vrátí do naší soustavy. "Boone … páško!" koukla jsem se na obrazovku. Zařval a zmizel, když do něho narazili částečky rudého světla.
"Uznávám, že tato metoda se mi líbí nejvíc!" koukla jsem se po Sharí, která držela v náručí své maličké dítě. Byl mu rok. Došla jsem k ní. "Nejsme zabijáci Sharí … jak je Mettovi?" pojmenovali ho po dědečkovi Henryho. "Výborně … vyspinkal se." Odpověděla Sharí. Kývla jsem a poslala ji, si odpočinout.

Naše posádka se rozrostla o nové členy posádky. Z pěti lidí se stalo deset a z deseti, dvacet. Povstalci nebo lidé z aliance, kteří nechtěli bojovat ani na jedné straně. Začalo se nám říkat vesmírní piráti.

Vesmírní piráti - lidé co se nerozhodli, na jakou stranu přejdou. Bojují za to v co věří. Mjí svoje lodě, své lidi a vlastní názor a rozum.

Na vesmírné piráty byli odměny až přes 20 miliónu euro. Prvně za nás nabízeli 3 milióny, naštvala jsem se a vyhodili jsme jim do vzduchu loď jménem Excalibur jistě, že až potom co jsme je upozornili, že by měli odletět v modulech pryč.

Aliance zvýšila cenu na 10 miliónu euro. To se mi taky nelíbilo a tak jsme pokračovali. Přišli na řadu loď Avalon, Sechmet a Anup. Konečně v nás viděli hrozbu a zvýšili odměnu za nás na 30 miliónů eur. Byli jsme nejdražší, ale taky nejvíce nebezpeční.
Sledovala jsem místo kde stála loď Einstein. "Hm … za 4 roky zdarec …" koukla jsem se na posádku. "Otočit a letíme domů …"

Domov byla naše loď, ale žili jsme i na planetě zvané Ynom 17. Tam jsme vždy nabrali zásoby, trochu si zašpásovali s hochy od aliance. Plno jsme jich poslali do nemocnice. Sebrali jsme vzkazy povstalcům na různých planetách a zmizeli ze systému planet. 
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama