28. 6. 2132 – Kapitola 2: povstalecká spojka

2. května 2010 v 22:03 | Hakky(hobit)


Koho by napadlo se vracet na stejné místo? Tentokrát jsme zaletěli do doku číslo 156 jen jsme naházeli zásoby a počkali na dopisy a povstalce co chtěli něco vzkázat rodině a pak jsme z tohoto prokletého místa vypadli.

"Pane!" Ed se na mě otočil. "Nepřátelská loď asi 10 kilometrů nad námi!" koukla jsem se na Eda. "Zapni maskování …" ušklíbla jsem se na něho. "Jistě madam!" zasalutoval …"
Naše nová novinka na lodi, mohli jsme se maskovat. Byly jsme neviditelní jak senzorům, tak očím. Sharí si malinko hrála, když byla s Mettem. Sebrala jsem se a koukla na Eda. "Máš to tady na povel …"

Každý mě znal. Chodila jsem tady normálně. Po chodbách ve strojovně. "První zastávka bude Ero … planeta v sektoru Alfa … povstalci tam mají základnu kousek od aliance" ozval se za mnou Henry. "Vím … byla jsem tam v 17 letech … je to tam hezké …" podotkla jsem a došla jsem ke skleníku.

"Něco tě trápí?" Henry byl hodně citlivý na změny nálad. "Ale ne … jen to že vás vystavuji nebezpečí … tebe a Sharí … a mimino" koukla jsem se na něho. "Mett se tady měl narodit a jsem za to vděčný, miluji svou ženu i svého syna Dany" koukla jsem se na něho. "Vím, ale i tak mám o vás strach." Odpověděla jsem.

Ero - planeta třídy alfa. Vyspělá technologie třídy A.

Rostliny nám dodávali kyslík. Nadechla jsem se a rozhlédla se. "Emily?!" z kytek vykouklo děvče. Je jí 14 let a její rodinu zabila aliance. "Ano Dany?" sledovala mě hnědýma očima. "Jak ti to tady jde?" Emily se rozhlédla. "Extra … je to tu zábava" odpověděla. Vždy nosila brýle jako nějaký technik. "Kytky jsou v pořádku" kývla jsem a hodila ji sušenky. "Zase jsi nebyla na obědě …" podotkla jsem. "Nepotřebuji, ale děkuji za sušenky Dany!" zase zmizela v kytkách.

Pokračovala jsem na můstek. Ed seděl u počítače a natáhl ke mně ruku s dopisem. "Přenesu tě, chceš?" zasmála jsem se a stoupla jsem si do místnosti pro přenos. "Za 30 minut tě přeneseme zpátky tak si pohni …" Ed mi hodil vysílačku. "Jistě Ede!"

Přenos mě dostal před hranice aliance. Rozběhla jsem se k povstaleckému táboru. Vysílačku jsem si strčila do ucha. "Tak Ede naviguj!" koukla jsem se před sebe.

"Dobře Deny … jdi rovně asi 300 metrů …" vydala jsem se podle instrukcí po tři sta metrech jsem zastavila a koukla se před sebe. "Jsem tu Ede" zavolala jsem do vysílačky. "Teď dolů a jsi tam!" odkryla jsem listí a slezla do prohlubně.

"Kdo je to?" namiřili na mě všichni zbraně. "Smrt alianci … nesu vám zprávy od vašich druhů" schovali zbraně. "Dany! Děkuji …" vynořil se z pozarohu Erik. Tohoto kluka jsem potkala v boji proti alianci před 14 dny.

"Ou tak ty operuješ tady?" zeptala jsem se a dala mu vzkaz. "Ano …" v tom jsem stála na naší lodi. "Musíme letět! Aliance nás zaměřila" přikývla jsem a sedla si. "Letíme!" vydali jsme se na další cestu do vesmíru. 

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama